středa 13. května 2015

Vyzkoušeno...Láhev RETAP













Tak včera odešla do věčných lovišť...ta téměř nerozbitná láhev...
No byla to moje chyba...nicméně téhle krásné láhve jsem si moc neužila...ani ne 3 měsíce :(
Přemýšlím jestli ji chci znovu a nebo ne....

Takže jak to vidím:
+
je na kohoutkovou vodu
má krásný vzhled
je ze skla
víčko dobře drží a nic se mi nevylilo (překvapilo mě, že není šroubovací)

-
je rozbitná
ne úplně ideálně se z ní pije - za pochodu mi to moc nešlo
poměrně drahá (obzvlášť když vydržela jen 3měsíce)

Tak nevím...


pondělí 11. května 2015

Přečteno...Rybí krev a Selský baroko

Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.

Z knihy jsem měla velmi silný dojem...hlavní postava Hana pro mě byla opravdu uvěřitelná a to ji ke všemu píše muž...Celkově nálada knihy mi je hodně blízká...Pro mě je to jedna z těch knih, které v člověku tak nějak ulpí...
Moje hodnocení: 9/10

Jiří Hájíček mě jako autor natolik zaujal, že jsem šla a koupila další jeho knihu...Selský baroko


Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice.
Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?
Musím říct, že Selský baroko pro mě bylo o něco méně čtivější...nicméně závěr knihy to tak nějak dohnal...A opět jsem si uvědomila, jak "krásně" bylo za komunismu....Kniha nutí člověka k zamyšlení....byl by schopen odpustit a zapomenout? Určitě odpuštění je nejlepší variantou...jenže dokud se člověk v takové situaci přímo neocitne, tak je to pořád jen kdyby....Moje hodnocení: 8/10
Jiří Hájíček mě opravdu oslovil a chystám se i na další jeho knihy!


Výcvik psů....

Je pěkné páteční dopoledne...slunce svítí..navíc je státní svátek a my si užíváme pohody v kavárně Art Café na náměstí v Poličce...Pro nás opravdu událost...několik měsíců nám totiž naše Čečetka něco takového nedopřála...
Sedíme si venku...spolu s dvojicí ve středních letech a jejich psem....a postarším pánem v klobouku s dýmkou a časopisem...Objednávám si vanilkové latté a rybízovou limonádu (mňam)....P. kafíčko a vajíčka....Čečetka si sedí v kočárku a chroupe pohankovou křupku...
Náš klídek ale přeruší výcvik psů...Přímo před našimi stolky se objeví skupina psovodů a začne trénovat odkládání jejich svěřenců...někteří to zvládají dobře....ovšem stačí i jeden pes, aby klidné rozjímání rázně ukončil...štěká a štěká....No my jsme jaksi za poslední měsíce na randál zvyklí, ale ten pán za námi očividně ne...Chvílemi mám pocit, že mu praskne hlava...nebo že vstane a toho milého štěkajícího bílého psíka rozseká časopisem...Nicméně pánům psovodům to nijak nevadí a směle pokračují dál...hold asi takhle ve svátek před jedinou kavárnou na náměstí se cvičí nejlépe...

Nicméně tahle kavárna v Poličce na náměstí (http://www.artcafepolicka.cz/) je fakt bezva :) a stojí za návštěvu...

Foto raději bez pána...protože kdovíjak to dopadlo...


Obnovení blogu

Ráda bych zase blogovala...Proč? Protože mě to kdysi bavilo :)
Chtěla jsem začít psát nový blog....ale nakonec jsem si řekla...Proč? Vždyť už jeden mám...
Od té doby, co jsem začala s tímhle blogem se toho opravdu hodně změnilo....ale to je život...a bylo by asi dost podivné kdyby ne...
A tohle jsou hlavní věci, co se udály...shrnutí spíš asi pro mě :) ....
1) dostudovala jsem 
2) nastoupila do práce
3) přestěhovali jsme se
4) přestala jíst maso...ikdyž rybu si občas dám...
5) prožili jsme skvělý měsíc v USA
6) porodila jsem
7) zvykám si na život na rodičovské dovolené